Palát sní o evropském poháru v dresu Mladé Boleslavi

13. 12. 2005 |  

V Bystřici pod Hostýnem chodil do sportovní třídy základní školy a následně v Brně na integrovanou střední školu. Dorostenecký fotbal hrával v Brně, za dospělé začínal v župním přeboru v Bystřici pod Hostýnem, odkud putoval do divizní Dukly Hranice, kde si jej vyhlédl trenér druholigového Přerova Matuška. „Tam jsem podepsal první profesionální smlouvu," dodnes vděčně vzpomíná Palát.
Přes ambiciózní Poštornou se dostal do Bohemians Praha, kde okusil elitní tuzemskou soutěž a pověstnou Petrželovu tvrdost. V klokaním dresu odehrál osm prvoligových utkání, chvíli hostoval v Českých Budějovicích, vrátil se zpátky do Vršovic a záhy putoval do Pardubic, odkud ho získala právě Mladá Boleslav.

Mladoboleslavský klub považuje za nejperspektivnější, jaký poznal, a mužstvo za nejkvalitnější, v jakém dosud hrál. „Jsem strašně rád, že jsem se prosadil do sestavy. Cítím se tady dobře a zázemím i lidmi, kteří tady pro fotbal pracují, je Mladá Boleslav dobrá fotbalová štace. Měl jsem velké přání hrát první ligu, což se mi podařilo, nyní sním o atmosféře evropského poháru a cítím, že Mladá Boleslav tu šanci má a až se jí to povede, chci být u toho."

Paláta k fotbalu přivedl otec. „Hrával fotbal, i když ne na takové úrovni jako já, a vytvořil mi vynikající podmínky, takže mu jsem vděčný za všechno, čeho jsem dosáhl." Palátův otec to má do Mladé Boleslavi daleko 350 kilometrů a na syna se jezdí dívat hlavně při zápasech Mladé Boleslavi na moravských hřištích. „Můj výkon nehodnotí, spíše se pobavíme o celkové hře a když podle jeho mínění máme na víc, než proti soupeři dosáhneme, je hodně naštvaný."

V současném herním stylu, kdy krajní beci podporují ofenzívu, je Palátova role mimořádně náročná. „Při každé akci si dobře uvědomuji, že dopředu můžu, ale dozadu musím. Hrát nahoru dolů mi nedělá problémy, protože jako každý kluk z Valašska mám fyzickou odolnost od přírody," říká hrdě chlapík s vypracovanou a gymnasticky pružnou postavou. „Rád si zajdu do posilovny, ale baví mě to tam, jenom když jsem sám a nikdo mě do ničeho nenutí. Mimo sezónu hraji v létě tenis a v zimě jako správný Valach miluji lyžování."

V uplynulém roce dvakrát stál kvůli zranění ramene, ale uzdravení zvládnul bez operace. Za souhlasného přikyvování klubového lékaře o sobě říká, že je přírodní samorost a zároveň přiznává, že při změně počasí cítí bolest ve zraněných částech těla a po mistrovském zápase se dva dny zbavuje únavy. „Ale do dalšího zápasu se dám dohromady a do soubojů chodím na sto procent. Nikdy jsem nebyl technický hračička, vždycky jsem zápas odmakal a prosazoval se rychlostí a tvrdostí. Rozhodčí už mě znají a vědí, že nejsem provokatér ani záludně faulující fotbalista, jenom do všeho strčím hlavu nebo nohu a rány umím rozdávat i přijímat. Fotbal je boj, který mě živí."
Zda tomu bude i po skončení aktivní kariéry, zatím netuší a s plnou vervou se věnuje fotbalu a přítelkyni.
Bydlí v Mladé Boleslavi a jakmile skončí podzimní sezónu, bude pospíchat na rodné Valašsko za rodiči a kamarády. Těší se na Vánoce. „Líbí se mi se staročeskými zvyky, které u nás na vesnici dodržujeme. Na Štědrý den držím půst, k večeři si dám rybí polévku, kapra a bramborový salát, jdu do kostela na půlnoční mši a hlavně si užívám, že se sejde celá rodina a v pohodě spolu posedíme a popovídáme si." Přestože ctí rodnou hroudu, tak úplně k srdci mu nepřirostla. „Brambory si raději koupím, než bych se dřel na poli," přiznává.