Pechanec radí klukům, aby si uvědomili svou šanci

01. 11. 2005 |  

Tady absolvoval školu v automobilce a vyučil se fotbalovému řemeslu v právě začínajících Kvačkových sportovních třídách. O jeho talentu svědčí skutečnost, že když mu bylo šestnáct let, postavil ho trenér Polák za první mužstvo dospělých ve druhé lize. „Tento osobní sportovní úspěch je srovnatelný s tím, jak jsem později na vojně pomohl vykopat Žatci postup do druhé ligy, bohužel další hráčskou kariéru mi zbrzdilo zranění kolena a tak zprvu nadějně vypadající námluvy s prvoligovými kluby Olomouce a Vítkovic nedopadly,“ vzpomíná dnes dvaačtyřicetiletý profesionální trenér mladoboleslavské mládeže. Od ní si odskočil jenom na jeden rok, když zkusil koučování benáteckého dospělého týmu v oblastním přeboru. Fotbal je jeho životní profese a váží si, že tomu tak je. Letos završí studium nejvyšší možné trenérské licence s certifikací UEFA. V rámci studia poznal poměry v zákulisí německých klubů v Kolíně nad Rýnem a ve Wolsburgu, kam se podíval z iniciativy vedení FK Mladá Boleslav. „V Německu mě zaujala nečekaně přátelská atmosféra v zázemí profesionálního fotbalového klubu i ve chvílích, kdy se zrovna sportovně nedaří podle představ,“ poznamenal Pechanec a zároveň dodává, že za tréninkové podmínky se mladoboleslavský klub nemusí stydět, neboť v tuzemských poměrech patří bezesporu k těm nejlepším. „Málokde mají tak snadno dostupnou krytou halu a hřiště s přírodním i umělým povrchem,“ upřesnil. Vůbec se nestydí přiznat, že dnešním fotbalovým žáčkům a dorostencům závidí podmínky a možnosti. Při volném odchodu hráčů do zahraničí je totiž více šancí dostat se do prvoligového kádru, než za Pechancových aktivních let. „Když se dnešní talentovaní kluci budou fotbalu naplno věnovat, můžou v něm hodně dokázat na domácích i zahraničních hřištích, ale musí si tu šanci uvědomit,“ dodává Pechanec, kterého práce s mladými fotbalisty baví hlavně pro neustálou variabilnost a pestrost.